Řecká lidová hudba a nástroje

Demotické písně: stará páteř

Wikipedie nazývá demotiko, známé také jako demotic nebo paradosiako, tradiční populární hudbou pevninského Řecka a ostrovů a datuje je do byzantských časů. Byl to hlavní populární žánr až do doby, kdy se na počátku dvacátého století rozšířily rebetiko a laiko, částečně je přinesli uprchlíci z Malé Asie. Jeho texty stojí na anonymní demotické poezii o lásce, manželství, smrti, přírodě, moři a náboženství a některé písně připomínají klephty, povstalce z osmanského období. Berte to jako rodinu regionálních tradic, ne jako jednu melodii s jedním zvukem.

Dvě tempa a tance

Písně používají dvě hlavní tempa. Syrtos je pomalejší a plynulý; pidiktos je živější a zahrnuje skoky a některé písně kombinují oba. Tance, které k této hudbě patří, zahrnují kalamatianos, tsamiko, ballos a sousta. Hasapiko se tančí po většině Řecka za doprovodu bouzouki a Wikipedie uvádí, že vzniklo jako byzantské vojenské cvičení s mečem, než je začali tančit řezníci ve společenském prostředí. Článek na Wikipedii nese údržbové poznámky, takže tyto příběhy o původu berte jako tvrzení článku, nikoli jako ustálenou historii. Wikipedie dodává, že syrtos v Thesálii je živější než jinde v Řecku.

Kréta a ostrovy

Na Krétě a blízkých ostrovech dominuje krétská lyra, často doprovázená laoutem, loutnou s dlouhým krkem. Hraje se také na dudy zvané askomandoura. Napříč ostrovy Egejského moře má hudba byzantské kořeny a ostrovní izolace vytvořila osobité místní styly. Na Kykladách jsou housle běžnější než lyra a hrají se spolu s klarinetem, mandolínou a cimbálem. Na Jónských ostrovech odráží jiná tradice romantických serenád zvaných kantades, které zpívají tři muži s mandolínou nebo kytarou, benátský vliv. Každá ostrovní skupina má jinými slovy svůj vlastní zvuk.

Hory a sever

V Epiru jsou písně pentatonické a polyfonní, zpívají je muži i ženy a klarinet v devatenáctém století z velké části nahradil loutnu. Makedonie dává přednost zurně, širokému hoboju, s daouli, basovým bubnem, po boku houslí a klarinetu. V Thrákii je běžná gaida, dudy z kozí kůže. Pontská lyra, neboli kemenche, je smyčcový nástroj ústřední pro pontskou hudbu, která si zachovává byzantské a kavkazské prvky. Pochopení těchto rozdílů pomáhá vysvětlit, proč jedna řecká folková kapela může znít tak odlišně od druhé, i když obě hrají tradiční hudbu. Epirotské písně se podle Wikipedie dělí na tři druhy: žalozpěvy, instrumentální skladby a pijácké písně.

Co můžete slyšet při večeři

Večeře s divadelním představením zahrnuje živou tradiční hudbu, kterou během jídla hrají folkoví hudebníci, a popis pořadatele ji označuje jako tradiční, aniž by jmenoval nástroje. Kapely se mění podle data, takže žádný průvodce nemůže slíbit, že ten váš večer uslyšíte lyru, klarinet nebo laouto. Protože večer vypráví regionální příběhy, je rozumné doufat, že hudba tyto regiony odráží, ale berte to jako možnost. Nejlepší přípravou je zvídavost: poslouchejte, který nástroj vede, a poté se hudebníků zeptejte.

Přečtěte si dále: Athénské divadlo s večeří: jak rezervovat

Pro koho to není

Toto je doplňkový průvodce tradicí, nikoli koncertní program. Pokud toužíte po večeru v konkrétním stylu, například rebetiko nebo v klubu s bouzouki, toto divadlo s večeří tím není, protože živá lidová hudba je zde propojena s vyprávěním příběhů, nikoli s pevným seznamem skladeb jednoho žánru. Pokud je toto to, co hledáte, vyhledejte večer, který uvádí styl a účinkující, a před platbou si na rezervační stránce přečtěte program.