Atény a zrod divadla

Kde to začalo

Podle Wikipedie byly Atény centrem divadla ve starověkém Řecku a divadlo zde bylo institucionalizováno v rámci Městských Dionýsií, slavnosti na počest boha Dionýsa. Ve městě vznikla tragédie, komedie i satyrské drama a tragédie a komedie zůstaly samostatnými žánry. Thespis je zaznamenán jako nejstarší herec a vítěz prvního divadelního soutěžení a bývá nazýván vynálezcem tragédie, i když jeho význam je sporný. Slavnost byla soutěží, takže to, co dnes nazýváme hrou, nejprve existovalo jako příspěvek do soutěže mezi dramatiky.

Dionýsovo divadlo

Divadlo stojí na jižním svahu Akropole a bylo součástí svatyně Dionýsa Eleutherea. Wikipedia datuje první terasu orchestry do poloviny nebo konce šestého století př. n. l. Dramatická představení pravděpodobně začala na Agoře a do roku 499 nebo 496 př. n. l. se přesunula do svatyně na Akropoli. Za státníka Lykurga bylo divadlo přestavěno z kamene a ve čtvrtém století př. n. l. dosáhlo svého největšího rozsahu. Odhady jeho kapacity se značně liší, od přibližně 14 000 přes 17 000 až po mnohem vyšší čísla.

Co se uvádělo

Na Dionýsiích předkládali tři tragédií dramatici každý tři tragédie a satyrské drama a od roku 486 př. n. l. byla do soutěže přidána komedie. Aischylos prý přidal druhého herce a Sofokles třetího a dramatici nikdy nepoužili více než tři. Hráli pouze muži a ztvárňovali i ženské role. V orchestře vystupoval sbor obvykle o dvanácti až patnácti členech, vedený vůdcem sboru. Masky byly klíčové: sbor nosil společnou masku a masky umožňovaly hercům rychle střídat role a ukazovat věk, pohlaví a postavení. S nejvýše třemi herci na scéně jeden performer často hrál několik rolí, což je jeden z důvodů, proč masky tolik ovlivňovaly, jak byla hra chápána.

Mýtus jako surovina

Tragédie čerpaly z mytologických námětů a satyrské hry zpracovávaly tytéž mýty komicky. Odyssea, epos připisovaný Homérovi ve 24 zpěvech, je už dlouho jedním z takových zdrojů: sleduje Odyssea na jeho dlouhé cestě domů z trojské války a nabízí divákům Kyklopa Polyféma, Kirké a Sirény. Wikipedia klade její vznik kolem osmého nebo sedmého století př. n. l. a uvádí, že se vyvíjela v ústní tradici. Předčítat mýty shromážděnému publiku je zvyk, s nímž athénské divadlo začínalo.

Přečtěte si dále: Srovnání athénských divadelních večerů

Dnešní podoba zřícenin

Po pátém století našeho letopočtu bylo divadlo opuštěno. Jeho orchestr se stal nádvořím baziliky a jeho hlediště sloužilo jako kamenolom. Vykopávky začaly v devatenáctém století a dnes lze na svahu pod hradbou Akropole vidět částečně zachované kamenné sedačky v první řadě. Návštěva zřícenin je samostatný výlet oddělený od jakéhokoli večerního představení, proto si ověřte vlastní otevírací dobu a vstupenky archeologické lokality, které tato příručka nepokrývá. Akropole se tyčí přímo nad divadlem, takže když uvidíte kopec z athénských ulic, divadlo snadno zařadíte.

Jak zapadá divadlo s večeří

Večeře, při níž herci ztvárňují regionální postavy, není antické drama a nikdo to ani netvrdí. Patří k modernímu typu interaktivního inscenování. Pořadatel argumentuje, že rozdíl mezi večeřovým představením a jeho pojetím divadla spočívá v aktivní účasti: hosté dostanou v příběhu roli, místo aby jen seděli a jedli. Zda to odpovídá vašemu vkusu, je otázka, kterou si položte před rezervací. Rezervační průvodce vysvětluje, jak večer probíhá, a srovnávací průvodce jej staví vedle dvou dalších divadelních večerů v Athénách.

Přečtěte si dále: Athénské divadlo s večeří: jak rezervovat